<< Leo >> Leo12

24. března 2017 v 17:18 | << JACKER >> |  CHARAKTERY VE HŘE

<< Leo >>

VĚK: << 27 >>
ZAMĚŘENÍ: << Jacker, bývalý chirurg, v
současnosti bere různé práce >>
POHLAVÍ: << MUŽ, jemuž nevadí trávit jisté chvilky se stejným pohlavím. Dá se říci, že záleží na atraktivitě a osobnosti druhé osoby. >>

STATUS: << ALIVE >>
_____________________________________________________

DOVEDNOSTI:
<< Leo by byl špičkovým chirurgem, kdyby nebylo jeho nevysvětlitelného chatrného zdraví. Jeho přesnost při práci se skalpelem a dalšími lékařskými pomůckami je až neuvěřitelná. Štíhlé dlouhé prsty si s takovými věcičkami umí hravě poradit. Stejně jako jeho hlava s problematikou, kam říznout, kde co zašít, aby Leův pacient mohl znovu otevřít oči a užívat si života.
Jeho zručnost s noži se neprojevuje pouze v chirurgii, ale i v gastronomii. Téže by se nemělo mluvit jen o nožích jako takových, ale spíše o zručnosti a smyslu pro detail. Nejde říci, že by byl kuchařem z povolání, ale jelikož bere posledních pár let jakoukoliv práci a vaření ho baví, projevuje se i zde jistý talent, který byl uplatňován především při práci na lidských tělech. Nutno znovu téže podotknout, že nyní vaří jen sám sobě, (Protože kdo by dále zaměstnával člověka, který vám zkolabuje nad plotnou?), ale i tak se snaží své schopnosti s jemným, detailním a precizním ovládáním různých nástrojů dále rozvíjet.>>
///SCHOPNOST :<<X. - KOLO ŠTĚSTÍ [ WHEEL FORTUNE ] - Tato schopnost je hodně vyčerpávající a někdy dotyčný ztratí vědomí, alespoň dokud se naučí ji opravdu ovládat. Schopnost vrátit čas zpátky [Ze začátku] jen o pár minut od okamžiku spuštění fragmentu je výhodná, ale co se v budoucnosti stane, ví jenom JACKER X. Jistým způsobem je toto jedno z odvětví Chronokineze.

Leo již od svých 18 let je sužován častou nevolností, která se v nejhorších chvílích promítá až do ztráty vědomí. S čím jsou tyto stavy spjaté, dosud nepřišel, i když pár přátel z doktorských řad mu tvrdí, že je úplně v pořádku. Nicméně díky těmto nevypočitatelným stavům přišel o své zaměstnání a tak je doktorem doslova na volné noze. Kdo by také chtěl riskovat, že se chirurg při operaci zhroutí?

Druhou stránkou jsou pocity deja-vu. Kolikrát často před očima vidí to, co se mu zdálo, že už viděl a zažil, ale ve skutečnosti se přistihne, že se to děje až teď. Jelikož se tato schopnost jackera pasivně vyvíjí již devět let, dokáže se podvědomě vrátit o několik dní někdy až o týden zpět, takže nemůže přesně určit, co se to s ním děje ani přiřknout, že jeho deja-vu jsou vlastně navrácenou realitou. Možná také proto, že na začátku všeho jeho cestování časem působilo jako sen, kdy byl v bezvědomí, a zpětně se dozvídal o tom, co se mu i zdálo. >>

CHARAKTERISTIKA :
<<Leo je zhruba 198cm vysoký mladý muž s výraznými lícemi, světle modrýma očima a delšími blonďatými vlasy, jež mu ohraničují tvář a jejichž přední prameny spíná na týle ve falešném culíku. Již dříve zmíněné oči světle modré barvy svítí zpod stínu jařmových oblouků a jsou nekompromisně rozdělovány pevnou širší hranicí rovného nosu. Pod ním se skýtají plné rty a menší brada, která může lákat k jejímu uchycení. Jeho krk je silnější a oproti menším postavám určitě celá Leova postava působí mohutněji, nicméně na svou výšku je opravdu Leo spíše delší než ramenatý a nakorbený.

Jeho svalstvo není určeno k uplatňování hrubé síly, ale spíše pro detailní a precizní pohyby. Díky tomu má i svůj typický styl pohybu, který potlačuje zbytečné vedlejší pohyby při různých činnostech a neekonomické držení těla, jež by potlačovalo plynulost pohybu či způsobovalo zbytečný výdej energie, a zároveň má takový styl, který podporuje sebemenší možnou reakci na sebemenší změnu okolních podmínek působících na něj během dané činnosti. Jak to tedy jinými slovy shrnout. Celá jeho bytost má silný smysl pro detail a schopnost si s těmito detaily poradit. A právě tento smysl se nevědomky projevuje právě v jeho běžných pohybech, zatímco vědomky při jeho vaření či chirurgických zákrocích. Když zůstaneme u toho podvědomého užívání těchto schopností, dostanete člověka, který provádí každý pohyb tak, jak by se mělo. Řekneme-li, že by měl běhat maraton, jeho svaly budou zaujímat přesně předepsané pozice pro nejzdravější a nejekonomičtější běh, zatímco lidé, co mají nohy takzvaně do X či do O budou uplatňovat své neekonomické pohyby i při běhu. Samotné držení a užívání těla má totiž vliv i na samotný výkon, takže někteří lidé mohou být jeho schopnostmi ve finále zaskočeni. Minimálně za běžných situací se budou udivovat nad zvláštností a plynulostí pohybů, protože se člověk běžně nevyvaruje jistých zlozvyků…

Co se týká Leovy tváře a emočního napětí, tak tvář bývá většinou nečitelná. Co bývá ale průhledné jak sklo, tak to jsou jeho emoce ukryté v očích. Snadno na nich poznáte, kdy je Leo rozčílen či rozmrzelý. Možná díky barvě, která v takových chvílích vypadá jako vybroušený led či jako hluboké jezero. Dá se na něm poznat i počínající stav jeho nevolnosti, kdy mu oči matní a rozostřují se. Stav zraku je také jediným znakem jeho blížícího se "kolapsu". Ale dá se v něm zahlédnout mnohem více emocí a pocitů. Stačí se jen dobře dívat.

Leo vyrůstal ve slumu, ale nepatřil mezi nejchudší vrstvu. Tedy přesněji řečeno jeho rodiče, takže si mohli dovolit mu platit studie. Výhodou tohoto prostředí je, že se ve skutečnosti naučíte samostatnosti dříve, než si uvědomíte, takže ve finále Leovi nepřišlo ani líto, že ho jeho honba za vzděláním odvedla od rodiny. Jistěže dodnes jí občas navštíví, vedou nevinné a nezaujaté diskuze, ale nějaké hlubší pouto se už dávno vytratilo. Tedy alespoň z Leovy strany. Rozhodně necítí, že by ho něco takového svazovalo. Spíš je radši, když s rodiči být nemusí. Většinou má totiž na talíři svůj zdravotní stav, neschopnost najít si pořádnou a stálou práci a povzdechy rodičů, že by již se také chtěli dočkat vnoučat. A jak tomu má člověk, co neví, jak vůbec vyřešit sám sebe, asi čelit?

Dokud byl na škole, jeho stavy byly přidávány na vinu náročnosti studia, ale když se postupem let kolapsy už v práci zhoršovaly, bylo mu nařízeno jít do důchodu. Umíte si představit 27 letého muže v důchodu? Leo si tak sám sebe představit nemohl. A přesto tak skončil. Sám sebou znemožněn a naštván na své zdraví, které fyzicky bylo prý zcela v pořádku. Jen na základě pracovních záznamů mu byl přidělen důchod, protože jinak by se ho na základě výsledku testů nedočkal, a byl propuštěn z nemocnice.

Od té doby hledá práci všude možně. Alespoň nějakou úplně normální práci. Několikrát se mu podařilo něco najít. Vypomáhal v kuchyni, vařil, krájel, myl nádobí, ale vždy poté, co zjistili (a to obvykle vcelku rychle) o jeho kolapsech, musel vždy své povolání opustit. Doma se nikdy nepřiznal k takovému ponížení, že jako produktivní člověk je na odpis, že ho vyřadili sic se slušnou penzí. Není divu, že tedy rodiče mají starost při pohledu na svého nezaměstnaného syna. A není ani tudíž divu, že ho jejich otázky zahánějí do úzkých. Jak tomu ale jinak čelit, když jste hrdí na své schopnosti a své výsledky, které jste doposud podávali, a nechcete se vzdát naděje a přesvědčení, že stále nejste zcela na odpis?

A jak se má člověk vůbec vyrovnat se vzrůstajícím strachem z poznání, že jeho kolapsy jsou opravdu nebezpečné? Při takových děsivých otázkách pak snadno dokážete přehlížet něco, co se ukazuje ve stínu toho všeho… dokážete přehlížet pocity deja-vu, pocity známosti situací, když vidíte jen to, že se probudíte na podlaze kuchyně, zatímco vám nad hlavou syčí hrnec s již připálenou omáčkou. To, že do vás na ulici narazí zcela cizí, ale podivně povědomý mladík, o kterém máte pocit, že vám tohle už jednou udělal, vám po takovém probuzení již dlouho v mysli neuvázne.>>
___________________________________________________________________________________________________
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama